Bojí se otevřít oči, bojí se otevřít lednici, bojí se otevřít dveře. Co kdyby tam stál Stalin? Co by udělal? Pozval by ho dál. Ať ví. Ať ví, jak to chodí v gulagu jménem Život. Každý den ten stejný cyklus. Vstávání, škola, usínání. Den za dnem, pětiletka za pětiletkou. Moderní systém dne.
Energii mu vysává jako 2200 wattový vysavač zakázaný Evropskou unií. Pytlík z vysavače Život vezme, roztrhne jej a jeho obsah mu nasype do hlavy. Vše se začne spojovat. Genialita s psychickou nemocí, empatie s apatií. Vymyslet džus pro děti, nebo vymyslet džus z dětí?
Život, ta proradná svině, mu bude nadále dávat podpásovky. „Kde je ten Ježíšek, co jste mi, rodičové, tak zarytě tvrdili, že existuje? Kde je má milá babička, co bydlela v nemocnici? Kde je ta láska, co jsme si slibovali před lety?“ Dál se neptá, myslí si, že nedostane odpovědi. Omyl! „Maturita z češtiny vám utekla o jeden bod. Tvůj pes se už nikdy nevrátí. Už nikdy neuvidíš, neuslyšíš, neucítíš.“
Den za dnem, smrt za smrtí, člověk za člověkem.
Vyprávěla jsem ti někdy o svých nočních můrách z deváté třídy, Dane? Vracející se jako každej blbej den?Někdo zazvoní. Jdu otevřít. Tam Stalin. A pak mě zastřelí přímo do čela. Jop, přesně kvůli tomu mi psycholog zakázal číst ty knížky.
OdpovědětVymazatJá jen, že jsi mi to připomněl.